pátek 27. května 2016

Servíruji ...

... vám další článek!

Druhým měsícem brigádničím jako servírka a během této doby jsem stihla získat důležité poznatky své práce.
Všechny tyto postřehy jsem se rozhodla sepsat do jednoho článku a obeznámit vás nejen s tím, jaké to je obsluhovat v restauraci a jak to mají servírky vlastně těžké (mají, věřte mi..), ale hlavně předat osobní zkušenosti  a rady některým z vás, které se například chystáte na podobnou letní brigádu.

Článek bude poněkud delší, přeji tedy pěkné počteníčko!:)

Hlavním aspektem servírky je dobrá nálada a úsměv. Někdy vás dokážou vytočit úplné maličkosti, ale i přesto je důležité si udržet úsměv na tváři. Také se budete potkávat s lidmi, které nemáte rády. To se stává opravdu často, ale zejména v situacích, kdy musíte třeba odnést pivo bývalému a nejraději byste mu ho vylila do klína, se musíte ovládnout, pozvednout koutky úst a zvládnout to.

Věc, kterou by měla servírka nepochybně zvládat, je dobře si zapamatovat různé věci. Zákazníci vám mnohdy řeknou, co si chtějí dát, a když nemáte po ruce tužku a papír, nebo nejste "hlavní servírka", která objednává (jako já), musíte si danou věc zapamatovat a předat dál.
S tím trochu souvisí dobrá znalost matematiky. Určitě si často říkáte, že vám matika ve škole naprosto k ničemu nebyla (a máte pravdu, algebraické rovnice v běžném životě moc nevyužijete), ale základem je umět počítat. Pokud kasírujete (přijímáte peníze), je to důležité.

Nejhorší je první den. Myslím tím úplně první den, kdy děláte servírku (nebo číšníka, abych neomezovala po celý článek :D), a nevíte, jak to všechno chodí. Budou vás napadat otázky jako "Co když mě kolegové nebudou mít rádi?", "Co když něco rozbiju nebo zakopnu a vyliju pití lidem do klína?" a podobně. Nemějte z ničeho strach. Zákonitě se vám první den něco nepovede a bude na vás poznat, že obsluhujete poprvé, časem se ale rozkoukáte a vše půjde v pohodě.

Někdy se něco rozbije, nelamte si s tím hlavu. Mně se "povedlo" rozbít jednu skleněnou láhev při debarasu (sklízení nádobí), při tom se rozbíjí nejvíce. Nestává se, že by servírka něco nešikovně upustila a rozlila a rozbila při tom nádobí, protože po čase získáte jisté reflexy a víte, jak co nosit a nerozbíjet, nicméně se to přihodit může a není to nic příjemného, nikdo by vás ale za to vskutku soudit neměl, nehody se stávají.

Určitě nebude trvat dlouho, než si najdete svůj způsob, jak se vám obsluhuje nejlépe. Já mám funkci hlavně "roznašeče pití" - starám se o roznášku a debaras nápojů. Snad všechny restaurace a hospody používají tácy na tento účel. Já jsem byla prvních pár dnů úplně mimo a nevěděla jsem jak se to vlastně nosí :D. Naštěstí mám ale zkušenou sestru, která servírku dělala, a tyto věci s ní probírám. Tak trochu mě naučila, jak tác nosit jednou rukou (podepřít jen bříšky prstů a tou silnější částí dlaně u zápěstí, ne celou dlaní), a když jsem se naučila tenhle základ, automaticky se mi přisvojil způsob, jak rozmístit pití na tácu, abych ho nemusela zbytečně odkládat zákazníkům na stůl, ale udržela ho v jedné ruce. Samozřejmě se to nedá, pokud nesete třeba 5 těch velkých ("uchových") půllitrů najednou, to je tíha i na dvě ruce (alespoň pro nás, co nemáme tolik síly v rukou jako chlapi).

Další záležitostí, kterou se naučíte rychle ovládat, je debaras. Je to snad to nejlehčí na celé práci, prostě jen sklízíte skleničky a ostatní nádobí. U tohoto si stačí jen správně rozmístit nádobí na tác tak, aby vám nepopadalo (prázdné skleničky a půllitry jsou podstatně lehčí, takže doprostřed to nejlehčí a po krajích ty se silnějším dnem a podobně).

Mít dobré reflexy se vyplácí především při nechtěné srážce. Nevidíte za roh, vběhnete na zahrádku, srazíte se s kolegou a bum, pivo rozlité, přinejlepším na zem. S dobrými reflexy toho dokážete hodně, jako vyhnout se takovým tragédiím při srážce anebo nechtětného vylití nápoje na zákazníka, když se vám drcne tác. Někdy mají lidé lepší reflexy než servírky, za což budete v jistých chvílích vděčné. :D

Abych nezdůrazňovala jen svůj pracovní post, zaměřím se i na roznos jídel, což také zaručeně patří k naší práci. Základ je umět nést tři talíře (je to jednodušší než se zdá, naučíte se to rychle). I u jídel si brzy osvojíte způsob, jak co nést, aby se třeba nevylila omáčka (protože pokud se vám vylije omáčka, což se mi stalo, v nejhorším případě na zákazníka, dělá to opravdu velmi špatný dojem).
Budete se také muset smířit se spálenými bříšky prstů od talířů.

Nejenom ruce budou brečet bolestí, ale také nohy. Já trpím na migrény, někdy se mi tedy "poštěstí", že jí chytnu z práce. Dále je hodně častá bolest zad a dvakrát mě po pracovním víkendu dost bolelo v krku, což hrozí hlavně tehdy, když nebudete dodržovat pitný režim (celý den lítání na place bez pití je hodně špatné - suché, popraskané rty a sucho v krku > angína).

Naučíte se pít vodu s citronem. Nikdy jsem na ní nebyla tak "závislá", jako v práci. Já i všechny kolegyně nepijeme prakticky nic jiného.

Také jídlo během dne je důležité. Je pochopitelné, že ne vždycky je čas dát si oběd, ale rozhodně byste si ho dát měly. Já pracuji od 10 do 18 a k obědu se dostanu většinou až kolem čtvrté (což hodně kazí zdravý životní styl). Berte si tedy třeba jídlo z domu a jezte ho po určitých časových úsecích.

Pokud nebudete chodit do práce s dobrým kolektivem, pravděpodobně vás nebude bavit. Hodně záleží na tom, jak se kdo chová k vám i obecně. Čas v práci nejlépe utíká s lidmi, kteří dokážou pobavit celý tým, jsou pracovití, milí a nenadávají vám.

Na zákazníky dost působí nejen to, jak se chováte a jakou máte náladu, ale také to, jak vypadáte vzhledově a jak jste oblečeni. Asi všude je sjednocené oblečení, u nás například alespoň košile, nemusíte se tedy strachovat o to, že si zašpiníte osobní oblečení.
Líčení nepřehánějte. Nemělo by být příliš výrazné, ale je dobré, když alespoň nějaké máte, pokud je vám to příjemnější.
Vlasy mějte stáhnuté - nebudou vám překážet a padat zákazníkům do jídel.

A nakonec se vrátím k prvnímu bodu - pravděpodobně budete potkávat lidi, které nemáte zrovna rády. Nezbývá vám ale nic jiného, než to překousnout a dostat se přes to. Řekněte si třeba, že je to jen jeden den v práci, osoba za chvíli odejde a budete se mít fajn.
Nikdy nebudete kompletně spokojené se svou prací a věřte mi, práce servírky je větší mazec, než se zdá. Někteří vůbec nedokážou ocenit, co všechno tam pro ně děláte a zmůžou se akorát na stížnosti. Nelamte si s tím hlavu, lidi jsou prostě lidi, nevyberete si, kdo se u vás ukáže.

Jsem u konce dnešního článku, děkuji moc, pokud jste vydrželi a dočetli až sem a budu ráda, když se podělíte i o své zkušenosti a názory na tuto práci!

Žádné komentáře:

Okomentovat