úterý 11. července 2017

OBČAS PŘIJDE ZLOM

Někdy potřebujete dostat facku, abyste se dokázali posunout. Někdy musíte zažít zlom, abyste dosáhli uvědomění.

Nic netrvá věčně. Alespoň z mého pohledu neexistuje nějaké "navždy". I když často doufáme, že ano, a nedokážeme si představit ztrátu, stává se to. Měli bychom se stoustředit na každou maličkost a být vděční. Vděk je síla.

Dělejte všechny důležité věci hned. Říkejte milovaným lidem, že je máte rádi. Pořádejte večírky a srazy, choďte na ně. Nikdy nevíte, s kým se už nebudete moci nikdy pozdravit. Život je pomíjivý.

Nedovolte sami sobě litovat něčeho, co jste neudělali. Konejte, dokud můžete.

O jedné věci jsem tu již zmínila, ale pomíjivé je prakticky všechno. Smůla, štěstí, přátelství, láska, nenávist, ale i věci, které máte kolem sebe. Rozhlédněte se a zkuste o tom do hloubky zapřemýšlet.

Poslední měsíce pro mě byly dost speciální, a to v tom, že mi otevřely oči. Přišla jsem o nemálo přátel. Uvědomila jsem si, co je pro mě důležité. Začala jsem si vyjasňovat priority.

Štěstí je pomíjivé ze všeho nejvíce. To, co nás činí šťastnými mnohdy oceníme, až když o to přijdeme. Když je naše okolí zjevně pociťuje štěstí, prokoukneme k tomu našemu. Nedokážu se nezhroutit, když vidím osobu, která bývala mým štěstím. Pozdě zjišťujeme, co vlastně chceme. Mít třeba zpátky štěstí.

I tak ale štěstí ulpívá v maličkostech, které přehlížíme. O štěstí i maličkostech chystám další, navazující článek, a to brzy. Vnímejte okolí a nácházejte krásy tam, kde byste je normálně nehledali.

Přátelství je pomíjivé. Pravých přátelství navážeme málo a všech svých si ohromně vážím. Těch přátel, co tu pro mě byli v nejhorším. Když jsem zažila své zlomy a neotočili se ke mně zády, stejně tak jako ani já k nim. Děkuju.

Láska je pomíjivá. Moje láska je spojená se štěstím (to je tady furt samý štěstí...) i přátelstvím. Miluji svou rodinu, díky které jsem šťastná, stejně tak díky přátelům. Tady jde ale opět o stejný koloběh - všechno se může zlomit. Láska zlomí buď sebe nebo vás. Nebo obojí.

I v blogování občas přijde zlom. U mě podstatně častěji než občas. A tak se vracím k první větě tohoto článku - někdy potřebujete facku, abyste se dokázali posunout dál. Mou fackou byla motivace a myšlenky. Motivací ke psaní článků je mi vize žurnalistické budoucnosti a myšlenky mě přivádí k novému formátu článků tohoto typu - jakýchsi myšlenkových pochodů. Buďte ready.

Díky svým zlomovým událostem se posouvám dál a dostávám se k důležitému uvědomění. Pokud zrovna zažíváte své zlomové období, nebo na vás čeká a spadnete, když to budete nejmíň čekat, zachovejte si aspoň pár kapek optimismu. Lepší časy vždy přijdou. Ať už díky lásce, štěstí, přátelům či čemukoliv, co je vám blízké.

Když tak tohle píšu, říkám si, proč trpíme tolik životních zlomů? Dokážeme být doopravdy šťastní?

Ať už si z tohoto něco vezmete či ne, děkuji vám všem. Važte si všeho, co máte a nepřehlížejte maličkosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat